Jaký pohled do budoucnosti se nám dnes otevírá ze střechy „Zlaté kapličky“, PhDr. Jiří Zemánek, kunsthistorik

Slunce hrálo odedávna klíčovou roli v náboženství, kosmologii, kultuře a umění většiny civilizací světa. To, že se Národní divadlo, tento kultovní stánek české kultury, stalo místem zahájení Evropských dnů slunce v ČR a že tato významná instituce celý projekt zaštítila, v sobě obsahuje neopominutelnou symboliku.

V pondělí 2. května po slavnostním zahájení Evropských dnů slunce ve foyer Národního divadla jsme se s panem Miroslavem Růžičkou, energetickým expertem a zástupcem technického ředitele Národního divadla, vydali na prohlídku obnovitelných energetických systémů, které byly z jeho iniciativy v divadle zprovozněny a jež dnes z činí Národního divadla u nás ojedinělý a následováníhodný příklad hospodaření s elektřinou i teplem.

Naše první kroky vedly na vysokou klenutou střechu hlavní, historické budovy Národního divadla, ověnčenou na vrcholu zlatým ozdobným zábradlím, které se zářivě lesklo v poledním slunci. Byla to jakási symbolická cesta za Sluncem. „Zlatá koruna“ zábradlí, oslavující krásu a plodnou moc Slunce (a symbolicky kultury), dala Národním divadlu jeho pověstný lidový název „Zlatá kaplička“.

Jedinečný pohled na Prahu, který se odtud divákovi nabízí - na střechy okolních budov, včetně Nové scény Národního divadla s nainstalovanými fotovoltaickými systémy - propůjčuje naší fantazii smělý rozlet a dovoluje nám futuristicky snít o možné budoucnosti Prahy, jejíž domy by mohl být plně či částečně autonomními obnovitelnými „elektrárnami“, nezávislými na velkých dodavatelích elektřiny.

A neodbytně se nám přitom vnucuje otázka: Mohlo by Národní divadlo sehrát obdobnou iniciační roli v rozvoji sluneční energetiky a ekologické kultury u nás, jakou sehrálo v obrození české kultury v 19. století? I dnes, tak jako na konci 19. století, je hybatelem tohoto rozvoje aktivita občanů, jako je například pan Miroslav Růžička, což lze lapidárně shrnout pod známé heslo, jež stálo u vzniku „Zlaté kapličky“ - „Národ sobě“. V podmínkách nezájmu či dokonce odporu současné české vlády k obnovitelné energii nezbývá než se pustit do jejího budování sami cestou zdola, jak o tom svědčí charakter celého projektu Evropské dny Slunce u nás.

Jak napsal svého času zesnulý Hermann Scheer, největší světový propagátor sluneční energetiky, nic naše odcizení přírodě a kosmu neilustruje víc než stávající pojetí fosilní a atomové energetiky, které se vyvinulo během průmyslové revoluce. V takovémto kontextu lidé sami sebe chápou jako pouhé spotřebitele a nikoli jako integrální součást širšího energetického systému a tento energetický systém není nahlížen jako integrální součást přirozených cyklů.

Obnovitelná energetika nepředstavuje pouze nové technologie, ale výrazně se podílí na proměně celkového kulturního kontextu. Přináší celkovou změnu našeho pohledu na svět a novou ekologicky vnímavou kulturu. Otevírá cestu energetické decentralizaci a autonomii, spojené s opětovným navázáním našich zapomenutých vazeb k místu a umožňuje znovu náš život napojit na přirozené přírodní rytmy a cykly. Znovu se „přiklonit ke Slunci“ znamená tedy vytvořit novou kulturu.

PhDr. Jiří Zemánek, kunsthistorik